pátek 8. srpna 2014

Seznámení...

Chtěla jsem se poohlédnout do doby, kdy jsem se poznala s Kubou a až při pohledu na kalendář mi došlo, že už to bude 4 roky, co jsme spolu. Od té doby se stalo spoustu krásných, ale i hodně špatných věcí a já si přeji, aby následující roky byly trochu klidnější. S Kubou jsme se od vidění znali už nějaký ten pátek i když si nepamatuji, že by jsme spolu prohodili jediné slovo. Při hasičské akci (loučení s prázdninami), jsme šli večer do hospody, zahrát si karty. Nejsem bůhvíjaký karbaník a právě proto jsem padla Kubovi v nemilost. Hrálo se prší a můj styl hry byl tak nesmyslný, že si ze mě ostatní dělali srandu. Ale jen do té doby, než zjistili, že pořád vyhrávám. A zrovna od Kuby jsem na sebe slyšela spoustu nepěkných slov (je to chlap a ještě k tomu nerad prohrává). Přišla Václavská zábava a jen díky přemlouvání ostatních, jsem tam šla. Potkali jsme se tam s Kubou ( v tu dobu jsme si oba lezli dost na nervy) a postupem času, kdy se zábava rozjížděla jsme si tak nějak zbyli u stolu a začali spolu mírně komunikovat. Slovo dalo slovo, panáky daly zbytek :-). Nastalo období psaní hezkých sms a v jedné i nápad, že by jsme se měli znovu sejít (tentokrát přes den a zastřízliva) :-D. I sešli jsme se tedy 2.10.210 a vyrazili jsme na Ameriku (pozn.red. Lom u Mořiny). Rande to bylo moc krásné a dlouhééé. Řekli jsme si, že to spolu zkusíme. Začátky byly trošku těžké, ale hravě jsme je zvládli. V listopadu při posledním zápase Kubovi zlomili ruku a díky tomu jsme se k sobě nastěhovali. Během pár měsíců jsme se rozhodli, že zrekonstruujeme baráček. Pustili jsme se tedy do toho. Pár měsíců před dokončením měl Kuba ještě státnice a dělal diplomku. Můžu říct, že to byl doslova masakr, když chodíte do práce, dokončujete vysokou a ještě předěláváte barák. V březnu 2012, kdy jsme v novém už pár nocí spali (ale ještě nebylo úplně hotovo), jsem jedno ráno letěla za Kubou do postele s pozitivním testem. Bylo to plánované, ale nečekané. Chtěli jsme to zkusit, přeci jen to mohlo trvat klidně rok. Měli jsme to štěstí, že to vyšlo hned napoprvé. V prosinci se nám narodil krásný kluk Toník a v září příštího roku jsme naši lásku potvrdili i černé na bílém.


 

středa 6. srpna 2014

Asi i na mě došlo...

O tom, že si založím svůj vlastní blog, jsem  párkrát přemýšlela. Dokonce už jsem si asi dva založila, ale skončila jsem jen u tunění designu. Což u mě znamenalo pár hodin strávených nad velikostí a typem písma, barvou pozadí, obrázků a nadpisů a jiných hrozně důležitých vlastností. Jenže u toho to taky vždycky skončilo. Nejsem moc psací typ i když myšlenek a nápadů se mi hlavou honí spoustu. Tak jen v úvodu doufám, že neskončím u jednoho článku nebo se nedostanu na četnost příspěvků vždy k 29.2.